Pavel Svatoň

Dnes jsem požádal o krátký rozhovor Pavla Svatoně,který v Roudnickém A mužstvu úspěšně působil několik sezón.

1.Vrátíme se na chvíli do minulosti. Jak je to vlastně dlouho, co jsi u A týmu skončil? 

Ten čas hrozně letí,ale je to 8 let co jsem skončil aktivně hrát za A tým.

2. Roudnice byla jediné mužstvo,kde jsi působil,nebo si zkusil štěstí i někde jinde?

Mimo dvou let základní vojenské služby,kdy jsem hrál za Klecany a dvou sezón,kdy jsem sbíral zkušenosti v kraji za Libčany jsem celý svůj fotbalový život strávil v Roudnici.

3. Určitě jsi zažil spoustu úspěchů. Který byl pro tebe ten největší?

Za největší úspěch své fotbalové kariéry považuji postup našeho týmu ze IV. Třídy až do kraje a do soutěže 1.A třídy.

4. Vzpomeneš si na někoho z bývalých spoluhráčů?

Vzpomínám na výbornou partu,která se vytvořila při postupu do vyšších soutěží,kde bych rád vzpomněl na své spoluhráče P.Bažanta,P.Říhu,P.Hájka nebo D.Rajnocha. Nesmím však zapomenout na starší hráče,od kterých jsem čerpal své zkušenosti a kteří mě často podrželi.Vzpomínám rád na L. Koudelku (nynějšího trenéra A týmu),J. Lišku,F. Žáka,Procházku a mnoho dalších.

5. Co říkáš na výkony našich mužstev v letošním ročníku?

Bohužel jsem mnoho zápasů neviděl,ale myslím si,že pod vedením Ládi Koudelky se A mužstvo pohybuje v půlce tabulky,kam asi patří.B mužstvo,kde je složitá situace s kádrem si myslím,že by při lepším přístupu některých hráčů mělo na víc nežli na IV. třídu. Co se týká našich žáků a přípravek jsem rád,že se našli lidé,kteří se jim věnují a na výsledcích je to znát.

6.Před dvěma týdny tě oslovil trenér B týmu a požádal tě o výpomoc na postu gólmana,kde už si několikrát nastupoval.Jak jsi zareagoval?                                                                                                                                   

Je pravda,že na postu brankáře jsem zaskakoval i v některých zápasech A třídy.Je to z nouze,ale nikdy by mě nenapadlo řici ne a potopit tím tým.Proto jsem na žádost trenéra B týmu reagoval souhlasně,dokud mi zdraví dovolí,nenechám kluky na holičkách.

7.Berou si noví spoluhráči tvé dobré rady alespoň trochu k srdci?

Někteří ano,někteří ne. V dnešní době si někteří mladí bohužel neberou rady nás starších k srdci ať už ve fotbalovém nebo osobním životě.

8. Co říkáš možnosti zahrát si se svým synem Alešem?

Jsem rád,že se mi povedlo ještě za své aktivní činnosti si s Alešem zahrát.Je mi líto,že jsme si nezahráli oba současně za A tým,ale i v B týmu si bere mé rady k srdci a jsem rád,že pokračuje ve fotbale,i když mě zdravotní potíže donutily přestat aktivně hrát fotbal.

9. A co fanoušci při domácích utkáních, má Roudnice dobré zázemí a oporu na tribuně?

Jak už jsem uvedl v letošním roce jsem mnoho zápasů neviděl,ale doby,kdy náš tým doprovázelo na cizím hřišti 20-30 fanoušků a autobus byl plný jsou asi nenávratně pryč.Přesto si myslím,že roudnický fotbal své příznivce má a doufám,že dobrou hrou jejich řady rozšíří.

10. Chceš na závěr něco vzkázat svým nynějším spoluhráčům?

Chtěl bych jim říci,že každá činnost vyžaduje poctivý přístup k věci,ať dělají cokoliv.Bez poctivého přístupu k tréninkům a zápasům se výsledky ani hra nedostaví.Doufám,že přístup některých hráčů se změní a tím se zlepší jejich hra i hra celého mužstva.Fotbal je krásná hra a doufám,že Vám všem vydrží nadšení a vůle hrát stále lépe pro Vaše potěšení jako aktivních hráčů a pro radost nám fanouškům.Přeji Vám hodně zdraví a úspěchů,jak ve fotbale tak v osobním životě.

Pavle,moc ti děkuji za čas,který jsi mi věnoval a za poskytnutý rozhovor.